Nemyslím, jen kreslím!

Verše v obrazech: Barevný mráz

Pátek v 15:00 | Paulin Schildie
Barvy v nás krotí mráz...
Sněhovou kouli promění v duhovou planetu...
a náledí na jezeře v akvarelovou paletu...
 

Colours In Us

Středa v 21:49 | Paulin Schildie

Lebka

25. března 2020 v 18:06 | Paulin Schildie
 


Poezie na každý den: Je zavřeno!

25. března 2020 v 17:58 | Paulin Schildie

V mém srdci je zavřeno, neb láska je veliké břemeno,
které by krávě utrhlo vemeno.
Můj žaludek má zavřeno, neb láska nešťastná je jako mdlé vykouřené semeno,
které lepší je bez závazku vyplivnout, než polykáním zaslíbit se věčné lásce naplno.
Můj černý klín má zavřeno, neb láska světská bolí a pro pomíjivou rozkoš toužíme po naplnění klínu neustále nanovo.
Rychlé i pomalé hýbání tělem houpá srdcem, žaludkem a klínem, aby vypáčilo všechny zámky a aby vše trvalo navěčno.
Chceš-li zůstat, děvče, čisté a mít klid od bolesti světské lásky, nech své srdce zavřeno.

Poezie na každý den: Sýček lesní

24. března 2020 v 17:38 | Paulin Schildie
Sýček lesní, za soumraku houká zhasni, a když zhasnu, jenom žasnu nad stmívající oblohou, pod níž člověk slzy roní.
Vzlyky lásky se splývají se sovím hukotem, tato smutná píseň podvečera je doprovázena srdečním tlukotem.
Sýčku, sýčku, toužím být jako ty, chci v noci lovit hadí dráčky, než ve dne ztrácet z lásky mráčky a mít při soumraku mokré váčky.
Nauč mě svému milostnému hukotu, ať zbavím se jedovatého bzukotu, který všechny milence odradí, až zmizí v horském úpatí.

Jen na lásce záleží!

12. března 2020 v 13:17 | Paulin Schildie

Milé sestry a milí bratři v Kristu,
ku příležitosti padesátých narozenin našeho váženého faráře Edwarda Walczyka Vám chceme předat poselství víry, které vyvěrá z duchovního sdílení a společenského života v naší farnosti Kyje a Černý Most, jejímž pastýřem je právě tento kněz, který nás po vzoru Ježíše Krista vede svými slovy i skutky do Nebeského království.

Musíme si však položit otázku, zda-li rozvoj a prosperita jedné farnosti či církve všeobecně je jen zásluhou kněží, biskupů, arcibiskupů či samotného papeže nebo tento růst vychází od obyčejných věřících, kteří chodí do kostelů, naslouchají slovům svých pastýřů a přijímají od nich Svátosti. Myslíme si, že všechno jde ruku v ruce. Ovečky nesmí být bez svého pastýře, a ten nesmí být bez svých oveček, jinak by slovo Boží přišlo nazmar. Být dobrým pastýřem je povinností všech kněží, kteří posíleni Duchem svatým vzbuzují v lidských srdcích touhu poznávat a následovat Boha. Poznávání a následování nejsou jen pasivním stavem bytí, ale opravdovou činností, která nese své ovoce. Pokud kněz uvádí věřící do pohybu, církev se rozvíjí a všichni si sloužíme navzájem. V Janově evangeliu je psáno: "Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic."(Jan 15,5) Lze tedy říci, že Ježíš je košatý strom a kněží jsou jeho větvě, z kterých vyrůstá zelené listí nebo barevné okvětní lístky, což jsou obyčejní farníci, jedineční lidé obdaření různými dary a schopnostmi a svou kreativitou můžou být přínosem pro celou společnost. Abychom tedy dokázali činit dobro, musíme být navzájem spojeni s Kristem, neb jak se píše v Matoušově evangeliu: "Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich." (Matouš 18,20) Církev je ztělesněním Krista se všemi jeho ctnostmi: "Já jsem ta cesta, pravda i život." (Jan 14,6) Kráčíme po cestě v pravdě až do života věčného. Ježíš nás k tomu vybízí slovy: "Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci." (Jan 14,12) To znamená, že pokud i my obětujeme svůj život pro celý svět, jako to činil Ježíš, získáme místo plné blaženosti u Našeho Otce na Nebesích. Možná to mnohým lidem připadá jako náročný požadavek ba dokonce jako úkol prakticky nemožný, protože jsme hříšníci se svými slabostmi, ale nesmíme zapomenout, že Bůh je milosrdný a milující, takže vidí veliké skutky i ve skutcích nejmenších. Dát najíst malému osiřelému dítěti je stejně veliký skutek jako vést celou farnost, neboť v lásce k bližnímu žádná hierarchie neexistuje. Ježíš říká: "Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili." I malou laskavostí dokáže člověk zasít v druhém člověku semínko víry, zapálit plamínek lásky nebo dát naději, že existuje něco, co nás přesahuje. Tím neviditelným přesahem je Bůh a my potřebujeme společenství, abychom sobě navzájem a také víru hledajícím předávali svědectví o Bohu, abychom jeden druhého podporovali, společně se modlili a došli spásy, neboť náš Pán nám káže: "Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života."

Panna Marie v růžích

5. prosince 2019 v 21:29 | Paulin Schildie

Čáry máry z Picassova rozbitého štítu

25. listopadu 2019 v 21:51 | Paulin Schildie

Květina

21. listopadu 2019 v 13:20 | Paulin Schildie

Kdybychom měli křídla...

19. listopadu 2019 v 22:44 | Paulin Schildie
"Anděl Páně zvěstoval Panně Marii a ona počala z Ducha svatého. Maria řekla: Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova." Takto začíná modlitba Anděl Páně, jejíž původ vychází z Lukášova evangelia.
Když čtu tento verš, vybaví se mi hodnoty jako pokora, poslušnost a svobodná vůle, neboť Mariin příběh je příkladem toho, že pokud nám někdo nabídne lepší cestu nebo nás poučí radou, máme svobodnou vůli buď tuto cestu, obzvláště darovanou Bohem, odmítnout, a nebo ji s vděčností a pokorou přijmout. Je mi celkem jedno, kdo z Vás je či není věřící, ale určitě se shodneme na tom, že člověk je schopen rozlišovat mezi dobrem a zlem a že je jen na jednotlivci, jak se zachová, i když okolnosti jsou mnohdy složité a zdají se jako nepřekonatelná zeď. Této schopnosti rozlišování se říká SVOBODA, a ta visí na našich bedrech jako perutě andělů. Máme na sobě neviditelná křídla, která jsou někdy slabá, takže jimi nedokážeme zbourat onu pomyslnou zeď, a jindy se s nimi můžeme rozlétnout do světa svých přání tak lehce, až se pohodlně usadíme v buclatých mráčcích štěstí. V obou případech je však třeba mít se na pozoru, protože na svobodu všude číhá pokušení, takže o svá křídla můžeme přijít raz dva. Člověk obehnaný zdí najde ve své pevnosti zalíbení a člověk na trůnu opojného štěstí bezohledně mává křídly, že s mini mlátí druhé a zraní ostatní i sebe. Mezi svobodou a pokušením stojí prostředník, kterému se říká zodpovědnost. Je to sval, který reguluje pohyb křídel, aby se ze svobody nestala hříšná svévole. Ano, říkáte si správně: "Člověk přeci není dokonalý, je od Adama a Evy prostý hříšník," s čímž souhlasím a je to čistá pravda, takže z předchozích slov můžete pociťovat nejistotu a také skepsi, protože se svoboda zdá pomíjivá až skoro nedosažitelná, ale máme pro svůj život k dispozici ještě jednu důležitou hodnotu, a tou je naděje, živá voda, která oživí vaše křídla a znovu pocítíte lásku ke světu, k ostatním i k sobě, protože hnací silou svobody je láska. Svoboda je láska sama.
Co z toho pro Vás plyne, ví jen Bůh, protože neviditelná křídla Vám dal On. Až jednou umřete, tak co se s Vámi stane, taky ví jen On, ale věřím, že až po smrti se stanete absolutně svobodnými a mnohem živějšími. Třeba se z Vás stane nějaká podobná bytost, jako je Archanděl Gabriel, získáte skutečná opeřená křídla zářící zlatem a ve vichru se zjevíte třeba ženě, jako byla Panna Marie, ukážete jí životní cestu a ona si svobodně zvolí, jestli tou cestou půjde či nikoli.

VĚŘTE, ŽE KŘÍDLA UŽ MÁTE, a to zde na Zemi i na Nebi.

Kam dál