Nemyslím, jen kreslím!

Oko mimozemšťana

24. dubna 2020 v 15:57 | Paulin Schildie
 

Poezie na každý den: Jablíčko

14. dubna 2020 v 17:06 | Paulin Schildie
Pověs si na zeď obrázek jablíčka a něco si přej...
Eso si nech v rukávu, nevyndavej ho, protože hraní karet o zlaťáčky zničí tě, až přijdeš i o roztrhaný kabát...
Koukej na červené jablíčko a z košíčku pod obrázkem jedno si vem...
Má krásu ráje, sladkost lásky a vůni listí...
Vychutnávej ho, zavři oči a pohltí tě síla, s kterou odletíš až do nebes...


Verše v obrazech: Barevný mráz

3. dubna 2020 v 15:00 | Paulin Schildie
Barvy v nás krotí mráz...
Sněhovou kouli promění v duhovou planetu...
a náledí na jezeře v akvarelovou paletu...
 


Colours In Us

1. dubna 2020 v 21:49 | Paulin Schildie

Lebka

25. března 2020 v 18:06 | Paulin Schildie

Poezie na každý den: Je zavřeno!

25. března 2020 v 17:58 | Paulin Schildie

V mém srdci je zavřeno, neb láska je veliké břemeno,
které by krávě utrhlo vemeno.
Můj žaludek má zavřeno, neb láska nešťastná je jako mdlé vykouřené semeno,
které lepší je bez závazku vyplivnout, než polykáním zaslíbit se věčné lásce naplno.
Můj černý klín má zavřeno, neb láska světská bolí a pro pomíjivou rozkoš toužíme po naplnění klínu neustále nanovo.
Rychlé i pomalé hýbání tělem houpá srdcem, žaludkem a klínem, aby vypáčilo všechny zámky a aby vše trvalo navěčno.
Chceš-li zůstat, děvče, čisté a mít klid od bolesti světské lásky, nech své srdce zavřeno.

Poezie na každý den: Sýček lesní

24. března 2020 v 17:38 | Paulin Schildie
Sýček lesní, za soumraku houká zhasni, a když zhasnu, jenom žasnu nad stmívající oblohou, pod níž člověk slzy roní.
Vzlyky lásky se splývají se sovím hukotem, tato smutná píseň podvečera je doprovázena srdečním tlukotem.
Sýčku, sýčku, toužím být jako ty, chci v noci lovit hadí dráčky, než ve dne ztrácet z lásky mráčky a mít při soumraku mokré váčky.
Nauč mě svému milostnému hukotu, ať zbavím se jedovatého bzukotu, který všechny milence odradí, až zmizí v horském úpatí.

Jen na lásce záleží!

12. března 2020 v 13:17 | Paulin Schildie

Milé sestry a milí bratři v Kristu,
ku příležitosti padesátých narozenin našeho váženého faráře Edwarda Walczyka Vám chceme předat poselství víry, které vyvěrá z duchovního sdílení a společenského života v naší farnosti Kyje a Černý Most, jejímž pastýřem je právě tento kněz, který nás po vzoru Ježíše Krista vede svými slovy i skutky do Nebeského království.

Musíme si však položit otázku, zda-li rozvoj a prosperita jedné farnosti či církve všeobecně je jen zásluhou kněží, biskupů, arcibiskupů či samotného papeže nebo tento růst vychází od obyčejných věřících, kteří chodí do kostelů, naslouchají slovům svých pastýřů a přijímají od nich Svátosti. Myslíme si, že všechno jde ruku v ruce. Ovečky nesmí být bez svého pastýře, a ten nesmí být bez svých oveček, jinak by slovo Boží přišlo nazmar. Být dobrým pastýřem je povinností všech kněží, kteří posíleni Duchem svatým vzbuzují v lidských srdcích touhu poznávat a následovat Boha. Poznávání a následování nejsou jen pasivním stavem bytí, ale opravdovou činností, která nese své ovoce. Pokud kněz uvádí věřící do pohybu, církev se rozvíjí a všichni si sloužíme navzájem. V Janově evangeliu je psáno: "Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic."(Jan 15,5) Lze tedy říci, že Ježíš je košatý strom a kněží jsou jeho větvě, z kterých vyrůstá zelené listí nebo barevné okvětní lístky, což jsou obyčejní farníci, jedineční lidé obdaření různými dary a schopnostmi a svou kreativitou můžou být přínosem pro celou společnost. Abychom tedy dokázali činit dobro, musíme být navzájem spojeni s Kristem, neb jak se píše v Matoušově evangeliu: "Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich." (Matouš 18,20) Církev je ztělesněním Krista se všemi jeho ctnostmi: "Já jsem ta cesta, pravda i život." (Jan 14,6) Kráčíme po cestě v pravdě až do života věčného. Ježíš nás k tomu vybízí slovy: "Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci." (Jan 14,12) To znamená, že pokud i my obětujeme svůj život pro celý svět, jako to činil Ježíš, získáme místo plné blaženosti u Našeho Otce na Nebesích. Možná to mnohým lidem připadá jako náročný požadavek ba dokonce jako úkol prakticky nemožný, protože jsme hříšníci se svými slabostmi, ale nesmíme zapomenout, že Bůh je milosrdný a milující, takže vidí veliké skutky i ve skutcích nejmenších. Dát najíst malému osiřelému dítěti je stejně veliký skutek jako vést celou farnost, neboť v lásce k bližnímu žádná hierarchie neexistuje. Ježíš říká: "Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili." I malou laskavostí dokáže člověk zasít v druhém člověku semínko víry, zapálit plamínek lásky nebo dát naději, že existuje něco, co nás přesahuje. Tím neviditelným přesahem je Bůh a my potřebujeme společenství, abychom sobě navzájem a také víru hledajícím předávali svědectví o Bohu, abychom jeden druhého podporovali, společně se modlili a došli spásy, neboť náš Pán nám káže: "Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života."

Panna Marie v růžích

5. prosince 2019 v 21:29 | Paulin Schildie

Čáry máry z Picassova rozbitého štítu

25. listopadu 2019 v 21:51 | Paulin Schildie

Kam dál